Proč silový trénink?

K pozoruhodným výsledkům došlo několik nezávisle provedených výzkumů, které srovnávaly skupiny probandů, jež se po dobu jednoho roku orientovaly na různé druhy pohybových aktivit. Skupina orientovaná na posilování na trenažérech (2x až 3x týdně tři série osmi opakování s 60 až 80 % maximální síly) dosáhla signifikantního "zhuštění" kostní hmoty např. v oblasti kyčelního krčku (+1,3 %). Přičemž nejvyšší nárůst se prokázal v prvních třech měsících u dříve inaktivních jedinců.

Výsledky těchto studií jednoznačně potvrdily, že systematické posilování je nejefektivnější formou prevence proti předčasné i pokročilé atropii kostí. Výzkumy prokázaly, že během několika měsíců systematického tréninku je možné procesy řídnutí kostí zabrzdit a získat až 5% nárůst kostní hmoty. Vliv svalového zatížení na udržení kostní konzistence nepřímo potvrdila i pozorování na kosmonautech. V důsledku stavu beztíže a odlehčení celého skeletu dochází k zvýšené osteolýze a nadměrnému urinálnímu vylučování kalcia. V tomto stavu ztrácí lidská kostra 4-5 % hmoty měsíčně a tato ztráta se projevuje ve zvýšené míře na kostech, které bývají za normálních okolností vystavovány zvýšenému zatížení.

Právem lze namítnout, že zmíněných 5 % přírůstku kostní hmoty, které uvádí většina studií, nemůže zabránit riziku fraktury jako důsledku přímého pádu. K tomu by bylo třeba přírůstku 20 %. Je zřejmé, že samotný trénink není univerzální všelék a boj proti osteoporóze je třeba posílit medikamenty a složením stravy.

V důsledku silového tréninku dochází ke zpevnění svalstva a nárůstu síly, které stimulačně působí na tvorbu kostní hmoty. Prostřednictvím vazů a úponů působí svalová síla na kosti samotné, a ty jsou tím "trénovány" jak v tlaku, tahu ohybu, tak i torzi.

Působení mechanického zatěžování má kromě zmíněných účinků na kosti i pozitivní vliv na vazy, úpony a chrupavky. V důsledku hypertrofie kolagenních vláken dochází k jejich zpevnění a zvýšené rezistenci vůči mechanickému poškození. A naopak je podložená domněnka, že sníženou schopnost zatížení vazů a úponů u lidí nad 40 je možné odvodit od pasivního životního stylu. Výzkumy ukázaly, že již po 8 týdnech imobilizace (zafixovaného znehybnění) ztrácejí šlachy až 39 % rezistence vůči mechanickému poškození. Silový trénink mimo jiné akceleruje látkovou výměnu v buňkách chrupavek a nárůst jejich tkáně.

Výše uvedené argumenty přispívají k rozbití mechanistických představ o lidském organismu. Tyto představy - které ještě do poloviny minulého století převládaly i v medicíně - vycházejí z toho, že obdobně jako u stroje i u člověka platí, že čím více budeme tělo a jeho orgány šetřit, tím déle nám vydrží. V případě selhání stačí pak jen vyměnit náhradní součástky, a to tak dlouho, než se podobně jako auto kompletně rozsype. Ovšem ukazuje se, že platí spíš anglické "Use it or lose it" Používej, o co nechceš přijít! To platí v plné míře o našem pohybovém aparátu. Silový trénink, ale samozřejmě i kardiovaskulární a koordinační trénink jsou pak nejdůležitějšími přísadami v "elixíru život".

> Přibližně do třiceti let přibývá u člověka nejen svalová hmota, ale kontinuálně i kostní hmota. Posléze nastává, v lepším případě stagnace, ale většinou v důsledku absence pravidelného pohybu, její úbytek. Tento proces začíná zpravidla mezi 35. a 45. rokem života. Nezávisle na pohlaví pak ztrácíme 0,5-1 % kostní hmoty s každým rokem života.

> U žen dochází v důsledku hormonálních změn po menopauze k akceleraci zmíněného procesu a ztráta dosahuje 2 až 3 % ročně, přičemž první léta po přechodu jsou nejintenzivnější. Nebezpečí osteoporózy, zapříčiněné mimo jiné i poruchou látkové výměny, spočívá jednak v redukci (řídnutí) kostní substance, jednak ve zhoršení struktur, které kost vážou. Tyto procesy jsou zodpovědné za to, že se snižuje pevnost a elasticita (pružnost) kostí a zvyšuje se nebezpečí fraktury - statisticky až o 20 %.

Jan Vrabec

managing director, Balance Club Brumlovka